VÝCVIK ŠTĚNĚTE

POSLUŠNOST

          Po přivyknutí psa na jméno začneme třeba ihned s nácvikem přivolání. Zpočátku je důležité pochopit, že nepůjde   o žádný výcvik drilem, ale o systematickou přípravu psa takovým způsobem, aby se pes na činnost s námi maximálně těšil. V této předvýchově vždy platí, že má-li pes maximální volnost, tím méně mu bude vzácná a tím více bude vyhledávat zábavu u nás. Pobíhá-li tedy štěně volně a není-li jinak zaměstnáno (je nutné si zapamatovat, že žádný! cvik nerozpracováváme, pokud na nás není štěně není plně soustředěné - tedy pokud si zrovna nehraje se psy, nekouká po dětech, nebojí se ...), zavoláme na něj jménem a ihned přidáme povel "KE MNĚ" a snažíme se o to, aby štěně ihned přiběhlo. Na psíka voláme vyšším veselým hlasem - instinktivně přijímá hluboký hlasitý projev jako výhružku (temné vrčení). Je možné využít šustivý sáček s pamlsky, což má drobnou nevýhodu v tom, že RTW sice nadšeně baští, ale stejně intenzivně tloustnou. Proto je-li štěně hravé (a to jsou většinou všechna), vyrobíme si doma např. mírně vycpanou ponožku, o kterou se bude štěně rádo přetahovat. Po zavolání pak stačí vytáhnout ponožku z onoho sáčku a zamávat jí tak, aby jí psík viděl. Nebudeme tak psíka fixovat na inertní pamlsky, ale na nás a na hru s námi. Málokteré štěně odolá. Pokud přeci jen váhá, stačí se otočit a ostentativně utíkat. Po přiběhnutí psíka okamžitě pochválíme. Dobrý psovod musí být v prvním případě dobrý herec. Chválíme tedy psíka tak, jakoby udělal převratnou věc. Přetahujeme se s ním o ponožku, kterou musí! vždy! vyrvat on nám. Brzy štěně pochopí, že u nás jej čekají ještě příjemnější chvíle než se psy, cizími lidmi či auty... A na maximální fixaci psa na nás je celý výcvik postaven. Později přidáme po přiběhnutí povel "SEDNI" a peška či ponožku mu podáme až po usednutí.

Současně lze od malinkého štěňátka rozvíjet zájem o aport. Je-li štěně zvyklé, že se s ním o ponožku taháme a ono vždy zvítězí , můžeme pokračovat. Uprostřed největšího dovádění při přetahování ponožku pustíme a s veselým povelem "APÓÓRT" se jí snažíme ihned chytit zpět. Postupně ji nechytáme, ale snažíme se přimět pejska k tomu, aby nám ponožku cpal zpátky do ruky. V další fázi děláme od štěněte 1- 2 kroky, až dosáhneme toho, že nás štěně s ponožkou honí, abychom pokračovali v přetahování. Nikdy! štěně nehoníme my, i kdybychom si během lákání psa k sobě měli lehnout na zem. Ve vlčí smečce platí pravidla pro jednu jedinečnou hru : nadřazenější člen smečky vždy hraje úlohu pronásledovaného a naopak. Jestliže tedy náš pejsek přijde na to, že s aportem v tlamě může hrát alespoň chviličku nadřazeného, změní se aport v honičku za báječně rozdováděným psíkem. Čímž v žádném případě nechci říci, že se s pejskem nemáte honit. Naopak! Jen nespojovat tuto hru s povelem "APORT".

Po dokonalém zvládnutí předchozí fáze můžeme začít ponožku odhazovat. Jemným stiskem tlamy a hlasitým oslovením (štěně zpravidla pustí překvapené, proč jej voláme) ponožku odebereme (povely k pouštění užíváme prozatím zřídka, aby nám pejsek ponožku nepouštěl před nohy, což se velmi těžko odstraňuje. Ponožkou psíka vydráždíme a kousek odhodíme. Současně velíme povel "APORT". Pejsek se za ní nadšeně vrhne a pokud opravdu zvládl předchozí výcvik, ihned s ní utíká k nám. Pokud váhá nebo dokonce uteče pryč, musíme se vrátit o výcvikový krok zpět. Cvik můžeme opakovat 3-4x, přičemž výcvik neprodlužujeme ani při neúspěšných pokusech.

Dalším cvikem, se kterým bychom neměli otálet, je štěkání na povel. Každé štěně na něco štěká, je nutné přijít na to, nač. Ať už je to fén, vysavač, pískací hračka, autíčko... Psíka rozdráždíme a velíme "ŠTĚKEJ, HODNÝ, ŠTĚKEJ". Povel dáváme až po té, když začne psík štěkat. Po chvilce předmět schováme, necháme psíka uklidnit a můžeme opakovat. Později psíka rozdražďujeme stále méně, až stačí ke štěkotu psu jen předmět ukázat s povelem  Opět psa chválíme a odměníme.

Pokud se nám nedaří pejska takto rozštěkat (nikdy nepodporujte štěkání na kolemjdoucí chodce či zvířata!), vyčkejte několik měsíců. V naprosté většině jsou rotvajleři náruživí obranáři. Pokud pejsek zná hru s peškem (viz dále), později jej uvážete a peškem zpovzdálí dráždíte . Velmi často rozdováděný psík začne štěkat, aby si nás přivolal. Lze využít i druhého psa, se kterým si budeme v této chvíli hrát. Jakmile pes zaštěká, vrátíme se k němu a pohrajeme si s peškem. Postupně bude stačit si před uvázaného pejska stoupnout s peškem v ruce, později psa odvážeme, ale peška získá až za zaštěkání.

Jiným, poměrně snadným způsobem nácviku tohoto povelu je využití fixace pejska na nás. Štěně uvážeme ke stromu, plotu apod., vezmeme do ruky kousek pamlsku a couváme od něj pryč. Stále štěně voláme, jako bychom chtěli jej přivolat a oslovování doplňujeme povelem „ŠTĚKEJ“. Pejsek se většinou začne zmítat na vodítku a jakmile zjistí, že je to zbytečné, zoufale zavříská. V ten moment jej zdálky moc pochválíme a utíkáme k němu za stálého chválení a psa odměníme. Většinou je pejsek zmatený, proč jej chválíme, ale po několika opakováních pochopí, že si nás přivolá štěkotem. Postupem času bude stačit povel, aby štěně začalo štěkat, abychom jej neopustili. Upozorňuji na to, že tímto způsobem naučíme také to, že pejsek bude zoufale vřískat kdekoliv jej uvážeme (obchod, nášlap stop...). Avšak po vypracování cviku, kdy již nebude třeba štěně uvazovat, tento zlozvyk vymizí. Musíme mít také na paměti to, že takto nelze naučit všechna štěňata. Jsou mezi nimi i takoví "mazáci", kteří nás nechají odejít l00metrů a klidně leží. Zkuste pak takového pejska vzít za tmy kousek od domova, uvázat jej a mizet do tmy směrem k domovu. Pokud i tehdy metoda selže, pak jste nuceni se vrátit k nácviku popisovanému jako první.

Základem poslušnosti je nácvik "SEDNI", který nemusíme spojovat jen s přivoláním, ale velíme kdykoliv, když pes např. něco loudí... Lze jej nacvičit velmi snadno. Stojí-li štěně před námi, vytáhneme pamlsek, dáme očichat a předpažíme ruku tak, že pokud chce psík po pamlsku koukat, musí si sednout, aby neztratil rovnováhu. Velíme "SEDNI" a ihned psu pamlsek podáme a po