|
|
|
VÝCVIK
ŠTĚNĚTE
POSLUŠNOST
Po přivyknutí psa na jméno začneme třeba ihned s nácvikem přivolání. Zpočátku
je důležité pochopit, že nepůjde o žádný výcvik drilem, ale o
systematickou přípravu psa takovým způsobem, aby se pes na činnost s námi
maximálně těšil. V této předvýchově vždy platí, že má-li pes maximální
volnost, tím méně mu bude vzácná a tím více bude vyhledávat zábavu u nás.
Pobíhá-li tedy štěně volně a není-li jinak zaměstnáno (je nutné si zapamatovat,
že žádný! cvik nerozpracováváme, pokud na nás není štěně není plně
soustředěné - tedy pokud si zrovna nehraje se psy, nekouká po dětech, nebojí se
...), zavoláme na něj jménem a ihned přidáme povel "KE MNĚ" a snažíme se
o to, aby štěně ihned přiběhlo. Na psíka voláme vyšším veselým hlasem -
instinktivně přijímá hluboký hlasitý projev jako výhružku (temné vrčení). Je
možné využít šustivý sáček s pamlsky, což má drobnou nevýhodu v tom, že RTW
sice nadšeně baští, ale stejně intenzivně tloustnou. Proto je-li štěně hravé (a
to jsou většinou všechna), vyrobíme si doma např. mírně vycpanou ponožku, o kterou
se bude štěně rádo přetahovat. Po zavolání pak stačí vytáhnout ponožku z onoho
sáčku a zamávat jí tak, aby jí psík viděl. Nebudeme tak psíka fixovat na inertní
pamlsky, ale na nás a na hru s námi. Málokteré štěně odolá. Pokud přeci jen
váhá, stačí se otočit a ostentativně utíkat. Po přiběhnutí psíka okamžitě
pochválíme. Dobrý psovod musí být v prvním případě dobrý herec. Chválíme tedy
psíka tak, jakoby udělal převratnou věc. Přetahujeme se s ním o ponožku, kterou
musí! vždy! vyrvat on nám. Brzy štěně pochopí, že u nás jej čekají ještě
příjemnější chvíle než se psy, cizími lidmi či auty... A na maximální fixaci
psa na nás je celý výcvik postaven. Později přidáme po přiběhnutí povel
"SEDNI" a peška či ponožku mu podáme až po usednutí.
Současně lze od malinkého štěňátka
rozvíjet zájem o aport. Je-li štěně zvyklé, že se s ním o ponožku taháme a ono
vždy zvítězí
, můžeme pokračovat. Uprostřed největšího dovádění při
přetahování ponožku pustíme a s veselým povelem "APÓÓRT" se jí snažíme
ihned chytit zpět. Postupně ji nechytáme, ale snažíme se přimět pejska k
tomu, aby nám ponožku cpal zpátky do ruky. V další fázi děláme od štěněte 1-
2 kroky, až dosáhneme toho, že nás štěně s ponožkou honí, abychom
pokračovali v přetahování. Nikdy! štěně nehoníme my, i kdybychom si během
lákání psa k sobě měli lehnout na zem. Ve vlčí smečce platí pravidla pro
jednu jedinečnou hru : nadřazenější člen smečky vždy hraje úlohu
pronásledovaného a naopak. Jestliže tedy náš pejsek přijde na to, že s
aportem v tlamě může hrát alespoň chviličku nadřazeného, změní se aport v
honičku za báječně rozdováděným psíkem. Čímž v žádném případě nechci říci,
že se s pejskem nemáte honit. Naopak! Jen nespojovat tuto hru s povelem
"APORT".
Po dokonalém zvládnutí předchozí fáze můžeme začít ponožku odhazovat. Jemným
stiskem tlamy a hlasitým oslovením (štěně zpravidla pustí překvapené, proč
jej voláme) ponožku odebereme (povely k pouštění užíváme prozatím zřídka,
aby nám pejsek ponožku nepouštěl před nohy, což se velmi těžko odstraňuje.
Ponožkou psíka vydráždíme a kousek odhodíme. Současně velíme povel "APORT".
Pejsek se za ní nadšeně vrhne a pokud opravdu zvládl předchozí výcvik, ihned
s ní utíká k nám. Pokud váhá nebo dokonce uteče pryč, musíme se vrátit o
výcvikový krok zpět. Cvik můžeme opakovat 3-4x, přičemž výcvik
neprodlužujeme ani při neúspěšných pokusech.

Dalším cvikem, se kterým bychom neměli
otálet, je štěkání na povel. Každé štěně na něco štěká, je nutné přijít
na to, nač. Ať už je to fén, vysavač, pískací hračka, autíčko... Psíka
rozdráždíme a velíme "ŠTĚKEJ, HODNÝ, ŠTĚ KEJ".
Povel dáváme až po té, když začne psík štěkat. Po chvilce předmět schováme,
necháme psíka uklidnit a můžeme opakovat. Později psíka rozdražďujeme stále
méně, až stačí ke štěkotu psu jen předmět ukázat s povelem Opět psa
chválíme a odměníme.
Pokud se nám nedaří pejska takto
rozštěkat (nikdy nepodporujte štěkání na kolemjdoucí chodce či zvířata!),
vyčkejte několik měsíců. V naprosté většině jsou rotvajleři náruživí
obranáři. Pokud pejsek zná hru s peškem (viz dále), později jej uvážete a peškem
zpovzdálí dráždíte
. Velmi často rozdováděný psík začne štěkat, aby si nás
přivolal. Lze využít i druhého psa, se kterým si budeme v této chvíli hrát.
Jakmile pes zaštěká, vrátíme se k němu a pohrajeme si s peškem. Postupně bude
stačit si před uvázaného pejska stoupnout s peškem v ruce, později psa odvážeme,
ale peška získá až za zaštěkání.
Jiným, poměrně snadným způsobem
nácviku tohoto povelu je využití fixace pejska na nás. Štěně uvážeme ke stromu,
plotu apod., vezmeme do ruky kousek pamlsku a couváme od něj pryč. Stále štěně
voláme, jako bychom chtěli jej přivolat a oslovování doplňujeme povelem
„ŠTĚKEJ“. Pejsek se většinou začne zmítat na vodítku a jakmile zjistí, že je
to zbytečné, zoufale zavříská. V ten moment jej zdálky moc pochválíme a utíkáme
k němu za stálého ch válení a psa odměníme.
Většinou je pejsek zmatený, proč jej chválíme, ale po několika opakováních
pochopí, že si nás přivolá štěkotem. Postupem času bude stačit povel, aby
štěně začalo štěkat, abychom jej neopustili. Upozorňuji na to, že tímto způsobem
naučíme také to, že pejsek bude zoufale vřískat kdekoliv jej uvážeme (obchod,
nášlap stop...). Avšak po vypracování cviku, kdy již nebude třeba štěně
uvazovat, tento zlozvyk vymizí. Musíme mít také na paměti to, že takto nelze naučit
všechna štěňata. Jsou mezi nimi i takoví "mazáci", kteří nás nechají
odejít l00metrů a klidně leží. Zkuste pak takového pejska vzít za tmy kousek od
domova, uvázat jej a mizet do tmy směrem k domovu. Pokud i tehdy metoda selže, pak jste
nuceni se vrátit k nácviku popisovanému jako první.
Základem poslušnosti je nácvik
"SEDNI", který nemusíme spojovat jen s přivoláním, ale velíme kdykoliv,
když pes n apř.
něco loudí... Lze jej nacvičit velmi snadno. Stojí-li štěně před námi, vytáhneme
pamlsek, dáme očichat a předpažíme ruku tak, že pokud chce psík po pamlsku koukat,
musí si sednout, aby neztratil rovnováhu. Velíme "SEDNI" a ihned psu pamlsek
podáme a po |