VV Landštejn 2008

"Je tady vůbec nějaký pes, co není s ostatními příbuzný?" zeptala se mne kamarádka, když jsem jí seznamovala s téměř třicítkou psích účastníků výcvikového víkendu ve Starém Městě pod Landštejnem . Rozhlédla jsem se po přátelích s pejsky a musela jsem konstatovat, že mnoho jich nebylo. Ti, co vypadali úplně jinak , ti určitě příbuzní nebyli. Tedy alespoň psi. Se všemi majiteli jsme v podstatě jedna rodina - nadšenci, kterým nepřipadnou stovky ujetých kilometrů příliš na to, aby mohli o volných dnech brzy ráno vstávat , šplhat se do kopců rosou , následně se spálit na slunci a večer co večer sedávat s ostatními okolo ohně, na který si přes den nanosí dříví . Děti, mezi kterými jsou až desetileté rozdíly, vytvoří vždy na našich akcích "polodivokou" partu a spokojeně kvitují, že svoji péči přesouvají rodiče na čtvernožce...Vlastně jsme tedy příbuzní všichni :-)) Bez ohledu na rodokmeny, vzhled, schopnosti, znalosti....všem se fandí, se všemi je legrace a všichni se snaží. Tentokrát mohli své snažení zúročit na zkouškách z výkonu, které přijel posoudit p. Venhauer z Jihlavy (pro zpestření jsme mu mezi devět rotvajlerů zařadili německého ovčáka :-)) . Moc gratuluji všem, zejména však J-bráškům, kteří ještě ani neoslavili první narozeniny! Vloni zde ťapali ve stejném věku, jako letos malý Buschi a štěňátko ovčáka jednoho z našich figurantů . Figurování psí drobotině bylo jistě vítaným odpočinkem, protože jinak celý večer neúnavně dřeli s mnohakilovými psy. Nevím, kluci, jak poděkovat!!

Kdo jste nikdy nebyl účasten zkoušek všestranného výcviku, tak jen ve zkratce a s trochou zlehčení:

a) Vstáváte v neděli (kdy nikdo nemusí) v 6 ráno a tréma Vám nedovolí polknout snídani. Po hromadném nástupu (kdy Váš pejsek dělá cokoli, jen ne v klidu sedět!) odcházíte na pachové práce s pocitem naprosté marnosti

b) Našlápnete si stopu s nervozitou svázanýma nohama (zatímco Váš pes se nudí u stromu či se raduje z okolojdoucích ) a čekáte nekonečné minuty , než budete moci stopu zvednout.

c) Přicházíte k rozhodčímu se psem na zašmodrchané stopovačce (ač jste ji minutu před tím měli vzorně nataženou) a třesoucím se hlasem posíláte psa k vypracování. Pes vyrazí nadšeným klusem tak, jak jste jej to naučili, protože nechápe Vaše kameny v žaludku pod přísným pohledem rozhodčího. Zklamaně pes označuje předmět : "Proč dnes tak krátká stopa?" (protože v tréninku šlapete mnohem delší :-)) ). S pocitem vítězství si poslechnete důvody stržení několika málo bodíků (leč na ty se historie neptá...stopa je splněna a s ní třetina zkoušky)

d) Prostřední část zkoušek tvoří poslušnosti. Většinou dopadnou tak, že to, co v tréninku považujete za 100% cvik, pes zrovna předvede hrůzným způsobem a opačně. Sem tam přeslechnete pokyn rozhodčího , uděláte obrat na druhou stranu či zapomenete vodítko (aport ) dát tam, kam patří. Nezřídka se od poloviny disciplíny modlíte, abyste byli z prostoru vykázáni...a pes se baví :-))

e) Nastupujete na poslední část - obrany. Zda mívají, zejména mladí psi, radar na to, že nemáte šanci jim zakázat přímý trysk k figurantovi (ačkoli Vy se modlíte, aby pes oběhl maketu alespoň jednu :-) ) ). Zbytek výkonů u rotvajlera nemívá nijak nepěkný průběh , maximálně se Vám dostane výtek za Vaši technickou práci (psa technika nezajímá :-)) ).

f) A JE TO! Ve vteřině zapomínáte na infarktové stavy v průběhu dne a svým kolapsům se ze srdce smějete. Ačkoli jste se před několika hodinami zapřisáhli, že tohle je poslední zkouška, na kterou jste kdy nastoupili, tiše listujete zkušebním řádem, na co půjdete příště, když je ten pes TAK dobrý....

Dvojčata JULY a JOLLY VOMBAT