Za megality není nutné jezdit do Bretaně a jižní Anglie. Menhir (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) je kamenný blok svisle zasazený do země. Vyskytují se po celém světě. Obvykle beze stop opracování, zřídka je naznačená lidská postava, případně oděv a zbraně. Na kopci Kamenec (643m) směrem k obci Dobrá Voda je nakloněná 1,9m vysoká stéla, možná i další menhiry - povalené; dále se zde nachází obdélník ohraničený kamennými valy a kultovní balvany s prohlubněmi. Archeologickým průzkumem v roce 1996 zde bylo nalezeno 36 úlomků keramiky z 15. století. Výzkum také ukazuje na dřívější dřevěné stavení na vrcholu.. Tolik odborná literatura. Strohá fakta, která ani trochu nemohou vyjádřit to, co vlastně nad číměřským lomem můžete vidět. Od kamenů nápadně připomínající menhiry , přes kamenné řady , neskutečně krásně odloučenou žulu , jeskyně , další z krásných lišejníků - tentokráte jsem fotila terčovky , přes keříčkovité zpeřenky až po "cukrovou" kapradinu osladič . Nejkrásnějšími však zůstávají naši pejsci....     

  KAMENNÝ STŮL 2008  

Podzimní počasí sice nepřeje fotoaparátu, nicméně je asi nejvhodnějším ročním obdobím, kdy se můžeme vydávat na výlety po krásách České Kanady. Tentokrát jsme vzali na výpravu nejstarší členku naší smečky - Frenn (July kvůli hárání musela zůstat u rodičů). Po mnohakilometrovém bloudění jsme dorazili na naprosto neznačenou kamennou raritu zdejšího kraje - kamenný stůl na Kunějovském vrchu   . Kamenné moře v jeho okolí sice nešumí jako to slané, ale je neméně krásné .Stejně tak lišejník dutohlávka červcová nápadná ohnivě červenými plodničkami ...

  ŠIBENÍK 2008  

    Časopis Pes přítel člověka vyhlásil soutěž "Nejkrásnější procházka". Projekt mne nadchl, bohužel jen do doby, než se z krásně popsané procházky stal vítězný pochod pro všechny. Jelikož na našich putováních jsme nadšeni hlavně z naprosté absence lidí , žádný z výletů na této stránce se v soutěži neobjeví. Nějak si neumím představit, že by se na tiché lesní stezky nahrnuly davy...  První listopadový víkend byla mlha, mráz a nevlídno - alespoň za oknem. V lese bylo krásně a ranní sluníčko vytvářelo svaté obrázky na každém kroku... i když zem byla ještě pokrytá zmrzlou rosou... . Poslední houby lemovaly dobře známou cestu na naše oblíbené poutní místečko - Vysoký kámen . Proti šmolkově modré obloze vypadal monument nepopsatelně . Před námi však bylo ještě šest kilometrů k opuštěnému žulovému lomu (tak trochu jsme výlet pojali jako geologickou exkurzi za hrubozrnným granitem typu Landštejn :-)))). Sluníčko se v listopadu již do lesů České Kanady příliš nedostane a tak nás čekal první horký čaj   na odpočívadle s názvem takřka nečeským ...O několik kilometrů dále se lesní houština otevřela a před námi se tyčil krásný totem uvnitř lomu . Stáli jsme pod vrchem Šibeník, kam kromě nás a náhodných poutníků jistě pravidelně dojíždějí skauti do místní chaty s názvem "Katovna" . Jelikož se brzy stmívá a zima nám nedovolila dlouhý pobyt na jednom místě, vracíme se domů , tentokráte přes skalisko Masných krámů , kde jsme si užívali pohledů do údolí nejen my, ale i pejsci . Posledních pár kilometrů k domovu se vracíme autem, July po třinácti kilometrech usíná a Buschi? Ten ani nevěděl, že jsem ho fotila ...