"I cesta je cíl!" se stalo mottem novoročního výletu s našimi pejsky.Vzhledem ke štěněčímu věku naší July jsme letošní výpravu zkrátili na 9 kilometrů, nicméně jsme si ji užili všichni dosyta. Nedbajíc předpovědí počasí o absenci sněhu se Česká Kanada zahalila na první den "osmičkového" roku do bílé peřiny a nechala nás brodit lesními hvozdy s popěvkem :"Cesta má přede mnou v dáli mizí..." . July a Shadow nedbali pokynů Hikka , že před námi je celodenní putování a s nadšením se hned za vrátky pustili do soubojů o to, kdo koho dříve smete do závěje (s přibývajícím věkem vítězí stále častěji July , avšak Shadow umí spoustu jiných věcí - tak třeba se klouzat ze skály či zmizet pod smrkem :-) . Zmizet umí ostatně i Frenn , nikoli však pod smrkem, ale díky maskování sněhovou závějí :-) . A konečně zmizely pod sněhem i koleje a pro fotografii nazvanou "Po kolejích táhnou bosí..." jsme si museli kolejiště odhrnout . Po všem tom pózování , putování a honičkách v pocukrovaném lese začal pejskům docházet elán a to je vždy nejvyšší čas na svačinu, kterou sebou vždy nosíme po kapsách . Ani svačina nenahradí odpočinek pro unavené štěněčí tělíčko a tak honem domů, na měkoučký pelíšek prožít celý výlet ve snu nanovo. Dobrou novoroční noc,  July!