Loňský novoroční výlet na běžkách jsme, bohužel, zopakovat nemohli. Teploměr ukazoval 6 stupňů a dopolední sluníčko polykalo poslední zbytky sněhu ve stínu . Jára Cimrman by jistě našel vysvětlení, proč zrovna letošní rok je v lednu spíše jaro než mráz, ale přišli jsme pozdě. Na (snad nejmenším nádraží v Čechách ) jsme našli již jen jeho sochu a vysvětlující tabuli . A tak jsem, coby poutník , položila kámen na památku Mistra, všichni jsme se napili z jeho pramenu a po chvilce zápolení o kus klacku (ten Mistrův zřejmě nebyl), jsme vyrazili na nádraží následující.... Pěší posun je na Nový rok v České Kanadě jediná možnost, jak se někam dostat. Po Silvestru je zde pusto i na (aspoň trošku) veřejných místech. A tak jedinou připomínkou, že zde žijí lidé, je kamenné blahopřání zdejšímu hajnému :-)) Lidé scházejí a snad právě proto na nás byla zvířata tolik zvědavá , že se pejskům překvapením postavily i uši :-))) Hlouběji do nitra přírody potkáváte již jen rašelinné louky se vzácnými volně rostoucími jalovci . Máme více než deset kilometrů v nohách , pejsci postrádají cimrmanův pramen a tak se jali vykopat díru v ledu lesního rybníčku . Nakonec vzali zavděk sněhem v rašeliníku . Zbytek žízně uhasili až doma z misky...